Z jakých podkladů jsme vycházeli a jak jsme s nimi pracovali – historie obce Mařeničky (Klein Mergthal)
a jejích domů a obyvatel do roku 1946. Stav k 04. 11. 2026.
1. O projektu
Mařeničky jsou malá vesnice v Lužických horách u Cvikova. Do roku 1945 v ní žili téměř výhradně němečtí obyvatelé –
tkalci, domkáři, řemeslníci a sedláci. Z domů, které stály před válkou, dnes stojí zhruba polovina; ostatní zanikly hlavně v desetiletích po odsunu.
Projekt skládá dohromady, kdo v kterém domě žil, kdy dům vznikl a kdy zanikl. Vychází ze sčítání lidu, matrik,
pozemkových knih, starých map a z dokumentů rodiny Zinke z domu č. 7, které se našly při rekonstrukci chaty – jejich nález byl začátkem celého projektu.
Zásada celé práce: u každého údaje je uvedeno, odkud pochází (archiv, signatura, číslo snímku), aby si ho
kdokoli mohl ověřit v originále. Co je nejisté, je tak označeno; co se ukázalo jako chyba, je opraveno.
Noviny, místopisy a adresáře (digitální knihovny Kramerius NK ČR a KVK Liberec, ANNO): Adress-Buch der Textil-Industrie Österreich-Ungarn; Adressbuch der handelsgerichtlich protokollierten Firmen; Amtsblatt zur Prager Zeitung; Bezděz: přehled kulturních a přírodních poměrů severních Čech; Bohemia (Praha); Chytilův úplný adresář Království českého 1914; Der Jeschken-Iser-Gau; Führer durch das nordböhmische Industriegebiet; Grenzland-Zeitung; Heimatkunde der Gerichtsbezirke Deutsch-Gabel und Zwickau i. B.; Jahresbericht der k. k. Staatsgewerbeschule Reichenberg 1890; Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs; Nachrichten über Verwundete und Kranke; Oesterreichischer Zentralkataster; Orientierungs-Buch über die Geschäftswelt von Warnsdorf; Plzeňské listy; Programm des k. k. Obergymnasiums Böhmisch-Leipa 1901; Reichenberger Zeitung; Seznam a mapa vodních děl republiky Československé (stav koncem roku 1930); Streckenheft (NBAC); Sudetendeutsche Lebensbilder; Tagesbote aus Böhmen; Verlustliste (seznamy ztrát 1914–1919); Úřední list Republiky Československé; Čas; Český Lloyd
3. Jak čteme prameny – pravidla
Jen to, co je na snímku. Údaj považujeme za doložený, jen když jsme ho přečetli přímo v originále (na snímku).
Shoda jména a doby bez přímého dokladu je jen „pravděpodobné“ a tak je i označena.
Nic nedomýšlíme. Nejisté čtení má otazník (?), nečitelné místo […]. Německý text ponecháváme v původním pravopisu
a k důležitým místům přidáváme překlad.
Rozpory necháváme vidět. Liší-li se prameny (typicky data narození ve sčítáních), uvádíme všechny varianty
a porovnáváme sousední sčítání téže osoby (1880 → 1890 → … → 1921). Rozhoduje matrika, ne sčítání.
Datum na listině bývá datum jejího vystavení, ne datum události.
Každé hledání se zapisuje do pracovního deníku – i neúspěšné, s rozsahem prohledaných snímků.
Ověření dvakrát. Každý zápis z matrik a přepis novin přečetl nezávisle druhý čtenář na snímku v plném rozlišení;
do dat jde jen to, co obě čtení potvrdí. Nejisté čtení je označeno otazníkem nebo „pravděpodobně“. Texty o domech byly navíc
zkontrolovány tvrzení po tvrzení proti pramenům.
4. Číslo domu jako klíč ke všemu
Všechny prameny spojuje číslo popisné domu (tehdy „konskripční číslo“, v pramenech „N°“, „Nr.“, „Haus-Nr.“).
Domy dostaly čísla v letech 1770–71. Matrika zemřelých uvádí u každého zemřelého číslo domu, sčítání jsou řazena po domech,
pozemkové knihy u převodů uvádějí „Conscr. N°“ a indikační skica z roku 1843 má číslo u každého domu.
Čísla se nepřečíslovávala. Ověřili jsme to dvěma nezávislými způsoby: v matrice žijí v témže čísle po desetiletí titíž lidé
(č. 7: Rößlerovi 1790 → Gothové do 1870 → Tammeové 1882, stejně jako ve sčítání 1880); na skice z roku 1843 mají domy, které
stojí dodnes, stejné číslo jako dnes (č. 5, 6, 7, 8, 11, 12, 18, 20, 35, 36, 41).
Dvě pasti: (1) Čísla zaniklých domů se po válce přidělovala znovu – dnešní č. 2 stojí tam, kde byl
v roce 1843 dům č. 42; chata ev. č. 3 tam, kde byl č. 4. Dnešní číslo tedy nemusí být týž dům jako v matrice – rozhoduje
poloha. (2) V pozemkové knize z roku 1767 jsou usedlosti řazeny podle pořadí v knize, ne podle čísla domu; číslo domu je
nutné hledat v nadpisu zápisu („Conscr. N° …“).
5. Jak jsme s prameny pracovali
Sčítání lidu 1880–1921. Sčítací archy jsou řazené po domech. Každý arch jsme přepsali – všechny osoby
v domě se jménem, vztahem k hlavě domácnosti, narozením, rodištěm, náboženstvím a povoláním. Některé archy roku 1921 se
nedochovaly ani v archivu.
Matriky. Knihy narozených, oddaných a zemřelých (fara Cvikov od 1650, fara Mařenice od 1706) čteme
zápis po zápisu. Čísla domů se v matrikách uvádějí až od let 1770–72; od té doby víme ze zápisu, kdo v kterém domě žil.
Starší zápisy (Cvikov 1650–1707, Mařenice 1706–1772) čísla domů nemají – k domům je přiřazujeme podle jmen a pozemkových
knih, a proto jen jako „pravděpodobně“. Kniha 1689–1707 a část let 1737–1772 se ještě čtou; křty Mařeniček z let
1784–1900 nejsou v digitální badatelně (žádáme o ně archiv); matriky let 1722–1736 se nedochovaly.
Pozemkové knihy. Zapisovaly se do nich prodeje a dědictví usedlostí. U každého domu jsme sestavili
řadu majitelů – kdo dům komu prodal nebo předal, kdy a za kolik.
Noviny, místopisy a další tisky. V digitálních knihovnách jsme hledali zmínky o obci a jejích lidech –
požáry, dražby, úmrtí, počty obyvatel, padlí v 1. světové válce.
Dokumenty rodiny Zinke. Listiny, dopisy, účty, školní sešity a noviny nalezené v domě č. 7 jsme přepsali
a údaje z nich doplnili k domům a lidem.
Spojení všeho dohromady. Údaje o téže osobě z různých pramenů jsme spojili v jednu „kartu“ člověka.
Kde si spojením nejsme jistí, je u člověka nebo vztahu napsáno „pravděpodobně“.
6. Mapy: jak jsme našli zaniklé domy
Porovnali jsme tři mapy přes sebe: dnešní mapu, Státní mapu z roku 1953 (zástavba krátce po
odsunu) a mapy stabilního katastru z roku 1843. Na mapě z roku 1843 je u každého domu červeně jeho číslo, takže lze
poznat, který dům stál kde. Kde v roce 1953 dům stál a dnes na místě žádná budova není, označili jsme ho Z1, Z2 …
(zanikl po roce 1953); domy, které zanikly už před rokem 1953, mají označení A1, A2 …. U domů, jejichž číslo
jsme na mapě přečetli, je na webové mapě rovnou číslo domu.
7. Přesnost a nejistoty
Čtení rukopisů: sčítání, matriky a pozemkové knihy jsou psané německým kurentem, místy vybledlé. Matriky
1650–1886 jsou ověřené na snímcích v plném rozlišení; sčítání 1880–1921 jsou čtená po domech, ve zvětšení hlavně
u nejasných míst. Drobné chyby ve jménech a věku jsou možné – takové místo je označeno (?).
Data narození se ve sčítáních často liší o dny i roky (např. Antonie Goth má ve čtyřech pramenech čtyři různá data).
Rozhoduje matrika narozených; dokud ji nemáme, uvádíme všechny varianty.
Poloha domů na starých mapách je přesná asi na 5–10 metrů. Na rozlišení jednotlivých domů to stačí, na metry ne.
„Stojí dodnes“ znamená jen, že na místě stojí budova. Může jít o novostavbu nebo přestavbu.
Čísla domů na mapě z roku 1843 jsou místy vybledlá; nejistá čtení jsou na mapě s otazníkem.
Při jakékoli pochybnosti rozhoduje originál v archivu.
8. Jak si to ověřit sám
U každého údaje na stránkách domů a lidí je malé číslo s odkazem na pramen – archiv, svazek a číslo snímku.
Svazek otevřete v Digitální badatelně SOA Litoměřice (odkazy v tabulce pramenů výše) a nalistujte uvedený snímek.
Staré mapy si můžete prohlédnout přímo na webové mapě: zapněte vrstvu „mapa 1843“ nebo „mapa 1953“ a posuvníkem
průhlednosti porovnejte s dneškem.
9. Rozsah a soukromí
Historie domů a lidí končí odsunem 1945–46. Pozdější majitelé jsou zmíněni jen jako souvislost, bez podrobností.
O žijících lidech nezveřejňujeme nic kromě toho, co sami schválí.
Údaje pocházejí z veřejně přístupných archiválií po uplynutí zákonných lhůt (matriky narozených 100 let, oddaných 75 let,
zemřelých 30 let; sčítání 1880–1921). Snímky archiválií patří archivům; uvádíme je s citací a odkazem do badatelny.
Projekt vede Daniel; přepisy, mapy a tuto stránku zpracoval Claude (AI asistent, Anthropic), listopad 2026. Čtení starých map a rukopisů
dělal AI model a je třeba je brát jako badatelskou pomůcku, ne jako úřední údaj; u všech údajů je uveden zdroj, aby šly
ověřit v originále.
Projekt Daniela Vítka · doplnění, fotografie a opravy chyb: marenicky@vi-tek.cz